PRAL SE JÁKOB S ANDĚLEM
(J. Svoboda)

Když vyšly hvězdy s večerem
Pral se Jákob s andělem
Anděl přemožen, povídá:
Pusť mě, Jákobe, už se rozednívá!

Zítra za úsvitu čekej na svaté hoře
Nebo hlídej dole, na břehu moře
Na nebi uvidíš, jak tři ohnivé lodě
Se pomalu snášejí k vodě

Ta první veze zlato a drahý kamení
Druhá coca-colu, tabák a vzácný koření
Ta třetí ale, brachu, neveze víc
Než bednu starejch pohlednic

Jákob povídá: Pane, já nejsem nic
Ale kdyby bylo pár těch pohlednic...
Anděl se zasměje: Jákobe, máš je mít!
A Jákob na to: Díky, konečně snad najdu klid

Teď za noci Jákob se po špičkách plíží
Městem honosných paláců a děravých chýší
A pak jede výtahem do sedmýho patra
Aby vyhledal byt svého bratra

A už na chodbě volá: Brácho! Vzal jsem si do hlavy
Poslat ti z ciziny srdečný pozdravy
Pár pohlednic z Vídně, z Paříže a tak podobně
Nesu ti je všechny osobně!

Velebný pán a nějaká ženská v teplákách
Vykouknou ze dveří: Kdo to tu huláká?!
Maj falešný zuby a papouška na rameni
A Jákob jen vyhrkne: No to je mi překvapení!

A vzápětí papoušek dá se do řeči
To aby Jákoba stůjcostůj přesvědčil
Že jeho bratr, ministr růžový magie
Ten tady už víc jak dva roky nežije

Dobře, říká Jákob, ale kde ho mám najít?
A velebný pán na to: Není co tajit
Pohlédni na nebe, spočítej hvězdy
Najdeš ho na konci cesty

K domu tvého bratra vede devět bran
Na všech stejný nápis: Vstup zakázán
U každé z nich sedí tvůj slepý táta
A ten ti otevře vrata

Teď Jákob běží a srdce mu tluče
Už vidí, jak padne svému bratru do náruče
Ale dům je pustý, okna dokořán
A nikde žádný otec, ani devět bran

Jen opilý sluha stojí tu jak přikován
Jákob se zeptá: Kde je tvůj pán?
Otrok se dlouze, dlouze zadívá do nebe:
Byl tady včera a čekal na tebe...

Krajinu ten večer přikryl sníh
Vlak vyjel z nádraží, odněkud zazněl smích
Z okna kdosi vyhodil pár starejch pohlednic
A dál nebylo nic. Vůbec nic.